Hodně dlouho jsem v životě nevěděla, co chci dělat, co je moje "mise". Věděla jsem, co mě baví, ale až před několika lety jsem začala reálně dělat to, u čeho se cítím opravdu šťastná a vidím, že to má smysl.
Už jako malá jsem si ráda hrála "na školu" v roli učitelky. Někdy jsem si představovala, že mám fiktivní studenty, někdy to byly plyšáci🧸 a někdy byl v roli studenta můj mladší bratr.
Studium španělštiny
Na střední škole jsem musela začít reálně přemýšlet, co mě baví a co chci dělat po maturitě🎓. Měla jsem jasno v tom, že mě nejvíc baví jazyky (učila jsem se v té době anglicky, španělsky a rusky) a taky psychologie, kterou jsme na gymplu (střední škole), kam jsem chodila, měli taky. Taky jsem věděla, že chci pokračovat ve studiu na univerzitě, ale nemohla jsem se rozhodnout, jestli studovat psychologii nebo jazyky (španělštinu). Mluvila jsem o tom s třídní učitelkou a ta mi řekla, že jazyky budou lepší, a tak jsem na univerzitě vystudovala španělštinu a taky jsem se tam naučila italsky.
Jazyky mě moc bavily a od univerzity jsem byla pravidelně v kontaktu s lidmi z jiných zemí🌍 a zjistila jsem, že je pro mě kontakt s cizinci velmi důležitý.
Španělština v mém životě
Po studiu na univerzitě jsem nechtěla ztratit kontakt se španělštinou, a tak jsem začala jednou týdně po práci učit španělštinu v jazykové škole. Tam jsem zjistila, že mě baví pracovat s motivovanými lidmi a cítím se šťastně, když vidím jejich pokrok📈 (progres).
Potom jsem začala pracovat ve firmě, kde jsem měla kontaktu se španělštinou ještě víc, protože dva mí kolegové byli z Latinské Ameriky. Brzy se z nás stali kamarádi🤝 a díky nim jsem začala poznávat lidi z dalších zemí Latinské Ameriky a dostala se do latinskoamerické komunity. Dokonce jsem někdy měla pocit, že mám v našem českém městě víc kontaktu s kamarády z Kolumbie a Mexika, než s těmi českými.
Po nějaké době se mě mí "latinos" přátelé začali ptát, proč je neučím česky. Někteří z nich česky trochu mluvili, ale chtěli umět víc, aby byli v Česku v lepší situaci a taky aby mohli komunikovat s českou rodinou.
Pamatuju si, jak jsem jim s úsměvem😊 odpovídala, že je čeština moc těžká, že nevím, jak bych ji učila a že nejsem takový "šílenec"🤪. Navíc jsem češtinu naposledy studovala na střední škole. Na univerzitě jsme měli všechno ve španělštině a poslední roky jsem byla zvyklá i psát a číst víc španělsky než česky a v češtině jsem často dělala chyby.
Práce na marketingu
A pak jsem měla další práci - ve velkém mezinárodním korporátě na marketingu. Tam jsem denně komunikovala italsky a anglicky, protože mí kolegové byli z různých koutů (částí) Evropy. Komunikace s nimi mě moc bavila a zase jsem si připomněla, že abych byla šťastná😊, musím být v kontaktu s lidmi z různých zemí. Práce v korporátě mi ale po několika letech přestala dávat smysl a necítila jsem se tam dobře.
Inspirace v lektorce angličtiny
A pak začal covid🦠 a já jsem měla hodně volného času⏳. A když mám čas, tak studuju. A tak jsem studovala. V té době už jsem měla zkušenosti s online jazykovými lekcemi v roli studentky. Díky jedné jazykové platformě jsem si našla lektorku z Itálie a taky z Ameriky a měla s nimi každý týden konverzační lekce italštiny a angličtiny. Shelby - moje lektorka angličtiny mi byla velmi blízká a hodně mě inspirovala✨. Díky ní jsem si uvědomila, jakým způsobem se dá (může) učit jazyk s radostí😊 a jak můžu mít v lektorce i kamarádku🤝 a psychologickou podporu💪. Shelby mně ukázala, že to nejcennější, co může lektorka pro svého studenta udělat, je mít o něj opravdový zájem, naučit se mu rozumět a motivovat ho.
Se Shelby jsem si nejenom zlepšila angličtinu, ale taky poprvé začala přemýšlet nad benefitem online jazykových lekcí💻, díky kterým si můžu vybrat jazykového lektora odkudkoliv podle toho, jak je mi sympatický a jak se s ním cítím.
Krizové období
Po nějakém čase jsem začala mít ve své korporátní práci docela velkou krizi😔 a chtěla jsem z firmy odejít. Pořád mi ale nebylo jasné, co budu dělat. Věděla jsem, že do jiné firmy jít pracovat nechci.
Bylo to v roce 2021 a ten rok se stala v mém životě hodně smutná věc.
Před létem toho roku měl táta smrtelnou autonehodu🚗💥🕊️. To byl velký šok, protože jsem do té doby nikdy nepřemýšlela o tom, že tady mí rodiče jednou nebudou. Během chvilky se pro mě všechno změnilo a já jsem začala vidět svět jinak. Skoro každý den jsem někam jezdila autem a začala jsem si uvědomovat, že ani já nevím, jestli se mi ten den něco nestane, jestli neumřu.
Bylo to těžké období, ale taky hodně důležité, protože mi pomohlo udělat ve svém životě změnu🔄. Najednou jsem měla jasno v tom, že už nebudu chodit do práce, kde mám na jednu stranu dost peněz💰, ale na druhou stranu tam nejsem šťastná😔 a nevidím v tom, co dělám, reálný smysl.
Kurzy a první lekce
Nepamatuju si přesně ten moment, kdy jsem si řekla: "budu lektorka češtiny", ale faktem je, že jsem na začátku roku 2022 absolvovala svůj první kurz pro lektorky češtiny pro cizince a přišla mi do cesty moje první studentka - mladá Mexičanka Alejandra, se kterou jsme doteď kamarádky🤝. Lekce s Alejandrou byly často u nás doma, ale brzy jsem získala i první zkušenosti s online lekcemi a hned jsem měla jasno, že tohle je přesně to, co mi dává energii⚡ a co má smysl.
Od té doby jsem absolvovala několik dalších kurzů a vyzkoušela spoustu jazykových metod a strategií. Nejdůležitější pro mě byly kurzy jazykového koučinku, který v lekcích aplikuju a je pro mě tou nejefektivnější a nejsmysluplnější cestou, jak se jazyk učit s radostí a reálně ho používat.
Pořád se učím něco nového, co každý rok aplikuju do své práce a každý rok jsem jako lektorka trochu jinde (jiný člověk). Denně ale vidím, že jsem na správné cestě🛤️❤️, která mi dává energii⚡ a pocit, že dělám to, co dělat mám.
❓ A jaké pocity máš ty ze své práce a toho, co každý den děláš?
👉🏽 Budu ráda, když mi to napíšeš dole jako komentář👇 nebo ve facebookové skupině Čeština s Veronikou.
Tento text je z mého newsletteru, který posílám ZDARMA každé dva týdny.
Chceš ode mě dostávat krátké texty v jednoduché češtině na e-mail? Jednou za dva týdny ode mě můžeš mít motivační newsletter ZDARMA.
