Protože často sdílím bydlení👥 s dalšími lidmi, mám možnost vidět, co nakupují a jí ostatní, nejenom moje rodina a já. I tady v Las Palmas, kde teď bydlím, se se spolubydlícími často bavíme o tom, kde jsme co koupili a jaké máme nákupní priority.
A tak jsem poslední dobou hodně přemýšlela, jak se za poslední roky změnily moje priority ohledně nakupování jídla. Dřív jsem většinu potravin nakupovala v supermarketech jako většina lidí západního světa. A ani jsem nad tím moc nepřemýšlela. Na univerzitě jsem byla závislá na financích💰, co jsem dostala od rodičů a šetřila jsem každou korunu, takže cena za nákup pro mě byla větší prioritou než kvalita a původ potravin🛒. To se ale za poslední roky hodně změnilo a aktuálně chodím do supermarketů velmi zřídka (málo), když potřebuju něco specifického, například toaletní papír🧻.
A kde teda nakupuju?
Když jsem v Pardubicích, ve městě, ve kterém máme v Česku byt, vypadá moje nákupní rutina každý týden asi takhle:
Jednou týdně se podívám na stránky (web) naší lokální farmářky👩🌾, která prodává ovoce🍎, zeleninu🥕, vajíčka🥚 a kozí mléko🥛 nebo sýry🧀 v bio kvalitě. Tam najdu aktuální seznam toho, co má momentálně k dispozici a udělám objednávku. Farmářka pak jednou týdně jezdí do Pardubic (do našeho města) a já si od ní objednané ovoce a zeleninu v konkrétní den na konkrétním místě vyzvedávám➡️🛍️. Platím vždy až při předání hotově➡️💰 a je to taková příjemná akce. Farmářka je milá, už mě zná, protože se vidíme každý týden a já mám radost, že jsem svými penězi podpořila člověka, kterého znám a díky kterému mám lokální produkty v dobré kvalitě.
Nevýhodou oproti supermarketu je, že farmářka má pouze (jenom) sezónní zeleninu a ovoce. To znamená, že v zimě toho moc nemá a i v létě si musím vybírat z omezené (limitované) nabídky. Mně to ale nevadí. Naopak, v supermarketu se často cítím přehlcená😵 z extra velké nabídky produktů a často pak mám rozhodovací paralýzu a nekoupím si nic. To mě stresuje a nemám to ráda. Taky se mi nelíbí neosobní atmosféra v supermarketu. Všichni tam jsou pod umělým světlem💡, regály jsou nepřirozeně uspořádané podle marketingových strategií a prodavači se často neusmívají a rozhodně v Česku není běžné, aby se zákazníky mluvili víc, než je nutné (víc, než musí). To jsou důvody, proč se mi nelíbí atmosféra velkých supermarketů.
A kde teda kupuju další potraviny kromě ovoce, zeleniny a vajíček?
V Pardubicích máme naštěstí malý, ale moc příjemný bezobalový♻️ obchod. Jmenuje se Koloniál beZobalka a dá (může) se tam koupit prakticky všechno, co potřebujeme. Když jsme v Pardubicích, chodíme tam pravidelně každý týden a standardně kupujeme ovesné vločky, rýži, těstoviny, bulgur, pohanku, jáhly, mouku, oříšky, luštěniny jako čočku, cizrnu nebo fazole, čaj a kafe, mléčné výrobky z bio farmy a taky ekologickou kosmetiku a drogerii jako prací gel a další mycí prostředky. Někdy si tam koupíme i pečivo🥖 nebo něco sladkého🍰. Málokdy se stane (není typické), že nemají něco, co potřebujeme. A protože tam chodíme pravidelně a je to malý obchod, všichni nás tam také dobře znají a každý týden pro nás tak nakupování znamená milé konverzace, na které se vždycky těšíme. Obchod je od nás pěšky asi dvacet minut, ale je tam hezká klidná cesta podél řeky a často jezdíme na kole, takže je cesta potom rychlejší.
Když pak cestujeme✈️ nebo bydlíme v jiné zemi, hledáme podobné alternativy, ale bohužel to není vždycky tak jednoduché. Například v Mexiku, kde jsme bydleli před rokem, koncept bezobalových obchodů není ještě tak známý - minimálně na ostrově🏝️, kde jsme bydleli.
Tady v Las Palmas, kde jsme teď, do bezobalového obchodu také nechodíme. Nějaké tu jsou, ale je jich hodně málo a jsou od nás hodně daleko, takže bychom tam museli jet minimálně půl hodiny autobusem🚌. A tak děláme takový trochu kompromis. Chodím každý týden nakupovat na místní trhy a i když tam ovoce a zelenina nejsou v bio kvalitě, jsou alespoň lokální, takže kupuju to, co vyrostlo tady na ostrovech. Znamená to, že nejím například meruňky nebo broskve, protože ty tady nejsou, ale zase si užívám papáji, avokáda a banány. Vždycky se snažím adaptovat na lokální produkty místa, kde bydlím.
Do supermarketu tady chodím trochu častěji než v Česku, hlavně pro vajíčka🥚. Vajíčka mají na trhu taky, ale bohužel to nejsou vajíčka z bio farmy. Vajíčka z biofarmy mají paradoxně v supermarketu, a protože v případě vajíček je pro mě biokvalita prioritní, chodím je kupovat tam.
Taky tady máme oblíbený malý indický obchod, kam chodíme pravidelně nakupovat indické koření🌶️, čaje a produkty jako bulgur, pohanku, rýži a indickou čočku. Další obchody, do kterých občas zajdeme, jsou malý obchod s ekologickými produkty, který se jmenuje Zanahoría (Mrkev), italská ekologická pekárna a Casa de Té (Dům čaje), kde si kupujeme sypané (ne sáčkové) čaje🍵.
Někdy v takových obchodech necháme docela dost peněz💸 a vím, že bychom v supermarketu nakoupili levněji, ale mám radost, když vím, kde svoje peníze nechávám a koho s nimi podporuju.
A je to tak vlastně se vším. Každý den děláme taková malá rozhodnutí, jakým projektům říkáme svými penězi ANO✅. Můžou to být obchody s potravinami nebo s oblečením👕, ale taky služby.
Takže moje filozofie je jít na masáž k masérce, kterou mám ráda a je mi sympatická, i když jiná masérka dělá masáže levněji, nebo mít lekce italštiny s lektorkou, se kterou se cítím dobře, i když je na internetu spousta dalších lektorek, se kterými bych měla lekce levnější. Nedělám to tak ve sto procentech případů a vím, že někdy si koupím něco, co nepotřebuju nebo co jsem nechtěla podpořit, ale důležité pro mě je, že to vím a že je takových situací každý rok míň a míň.
Tak to je, jak přemýšlím o nakupování já.
❓ A kde nakupuješ nejčastěji ty?
Tento text je z mého newsletteru, který posílám ZDARMA každé dva týdny.
Chceš ode mě dostávat krátké texty v jednoduché češtině na e-mail? Jednou za dva týdny ode mě můžeš mít motivační newsletter ZDARMA.
