Když jsem se narodila, mé mamince bylo 21. Teď si myslím, že byla na dítě hodně mladá, ale v té době to byl úplně běžný věk, ve kterém chodily ženy na mateřskou. Taky bylo úplně běžné být s dětmi doma 3 nebo 4 roky. Až když byly dětem čtyři, mohly začít chodit do školky a maminky se mohly vrátit do práce.
Samozřejmě existovaly výjimky. Dřív chodili lidi brzy do důchodu, takže se často stávalo, že když se dítě narodilo, prarodiče už byli v důchodu a mohli své vnouče hlídat, a tak se maminka mohla vrátit do práce dřív.
I jedna moje babička byla v důchodu, když jsem se narodila. Byla ještě velmi mladá, myslím, že jí ještě nebylo ani 45, ale měla problémy se zády, a tak byla v invalidním důchodu♿ už od velmi mladého věku. Mamince hodně pomáhala, když jsem se narodila, a první rok jsme u babičky a dědy bydleli. V té době měla mamka s babičkou velmi dobrý vztah🤝 (alespoň to obě říkají), a tak to byla asi velká pomoc.
Když mně byl asi rok a půl, dostali naši (=rodiče) byt. To byla v té době běžná praktika. Firma nebo instituce, kde lidi pracovali, jim často nabídla firemní byt, kde mohli bydlet za velmi nízký nájem. Můj táta v té době pracoval v zemědělství🌾🚜 a celé moje dětství jsme od té doby bydleli ve firemním bytě. Byl docela velký. Nevýhodou bylo, že byt byl nahoře a v patrech pod námi nebyly jiné byty, ale firemní kanceláře, takže tam bylo každý den hodně lidí a o víkendu byl pak celý dům úplně prázdný. Jenom na našem patře byly tři byty – v jednom jsme bydleli my, ve druhém starší sousedi, se kterými jsme měli dobrý vztah🤝 a když jsem byla malá, někdy mě hlídali. Třetí byt byl většinou prázdný, ale nevím proč.
Přemýšlím💭, co v té době maminka každý den dělala, když se mnou byla doma. Moc jasně si to nepamatuju, ale určitě každý den vařila🍲, možná pekla🥧, uklízela🧹 a chodila se mnou k babičce. Taky mi četla knížky, zpívala🎶, hrála si🧸 se mnou a někdy jsme chodily na návštěvy k dalším lidem, co měli doma malé děti – nejčastěji asi k táty sestře. Její dcera Sandra – moje sestřenice, je jenom o čtyři měsíce starší než já a když jsme byly malé, byly jsme často spolu.
Když mi byly tři roky, narodil se můj brácha (bratr), a tak se mamka do práce nevrátila, ale začala jí mateřská dovolená znovu od začátku a byla s námi doma další čtyři roky. To znamená dohromady sedm let. Teď to může znít trochu překvapivě😮, ale v té době to bylo opravdu časté.
Když mi bylo pět, začala jsem chodit do školky. Myslím, že bylo povinné chodit poslední rok před první třídou (před začátkem základní školy) do školky, a tak jsem tam chodila, i když byla mamka s bráchou doma. Nemusela jsem tam ale každý den spát a často jsem chodila domů po obědě (v případě školky říkáme „chodit domů po ó“). Mamka si pro mě hned po obědě přišla a odpoledne jsem tak mohla být doma. Myslím, že jsem měla školku docela ráda😊, ale nikdy jsem neměla ráda spaní po obědě, protože jsem reálně nikdy nespala, ale musela jsem jako všechny děti ležet v posteli🛏️ a to byla nekonečná nuda🙄.
Když byly bráchovi tři nebo čtyři roky, začal chodit do školky i on a mamka se po sedmi letech vrátila do pracovního života. Když se jí ptám, jaké to bylo být tak dlouho doma, odpovídá: „Mateřská byly nejlepší roky mého života“💖. Rodina a péče o děti pro ní byly priorita. Každý to tak ale nemá a pro někoho může být tak dlouhá mateřská dovolená dost frustrující😣.
Dnes je situace trochu jiná a hodně mých kamarádek, které mají děti, začaly pracovat, když byl dětem rok nebo dva. Není to ale úplně jednoduché, protože státní školky v České republice obvykle přijímají (akceptují) děti až od tří nebo čtyř let. To znamená, že kdo chce začít pracovat dřív, musí hledat alternativy jako soukromé dětské skupinky, které jsou někdy docela drahé a mají také omezenou (limitovanou) kapacitu. Pro některé ženy je ale rodina a péče o děti opravdu prioritou a i některé moje kamarádky se rozhodly být na mateřské dovolené víc než tři roky, i když to pak znamená, že nemají skoro žádné peníze a jsou finančně závislé na manželovi nebo rodině.
❓ A jak dlouho jsou obvykle ženy na mateřské ve tvé zemi?
👉🏽 Dole můžeš napsat svůj komentář.
Tento příběh si také můžeš poslechnout jako epizodu mého podcastu Čeština s Veronikou.
Tento text je z mého newsletteru, který posílám ZDARMA každé dva týdny.
Chceš ode mě dostávat krátké texty v jednoduché češtině na e-mail? Jednou za dva týdny ode mě můžeš mít motivační newsletter ZDARMA.
