Pět let jsem studovala na Univerzitě Palackého v Olomouci. Studovala jsem na filozofické fakultě španělštinu. Teď ti chci ale vyprávět hlavně o tom, jaký byl můj univerzitní život, protože jsem ho měla moc ráda❤️ a ráda na něj vzpomínám.
Bylo to poprvé, co jsem si mohla dělat, co jsem chtěla, chodit, kam jsem chtěla a vracet se, kdy jsem chtěla a moje rodina nic nevěděla. A to se mi moc líbilo. Byla to taková moje první reálná "svoboda"🕊️, kterou jsem si hned zamilovala.
Život na koleji
V Olomouci jsem bydlela na koleji🏢 - ubytování pro studenty. Možná to nebylo vždycky úplně pohodlné, ale mně se to v té době líbilo. Na pokoji jsme byly tři. V dalším pokoji byly také tři studentky a dohromady jsme měly společnou koupelnu🚿 a na chodbě ledničku a rychlovarnou konvici. Kuchyňka byla jenom jedna pro celé patro, ale chodila jsem tam jenom o víkendu, když jsem na koleji zůstala a o víkendech byla zavřená menza.
Menza je univerzitní jídelna🍽️, kam jsme jako studenti mohli chodit na hodně levné jídlo. Nevím, jaké jsou ceny teď, ale když jsem byla na univerzitě, platila jsem za oběd v menze 30-50Kč. Oběd jsem si objednala v univerzitním systému, kde jsem taky zaplatila a potom jsem v jídelně jenom pípla kartičkou💳 a dostala objednané jídlo.
Na koleji jsme každá měla v pokoji svůj psací stůl, skříňku a postel🛏️. Jedna postel byla dvoupatrová, ale já jsem přijela na kolej vždycky jako první, abych si mohla postel vybrat a měla svoji samostatnou. Nikdy jsem nechtěla spát na dvoupatrové a naštěstí jsem nemusela. Postel a stůl tvořily (dělaly) můj osobní prostor.
První rok byl na koleji nejtěžší, protože jsem ještě nikoho neznala, ale brzy jsem si našla kamarády. Další roky jsem na koleji bydlela se dvěma kamarádkami, které mi byly hodně blízké a každý den jsme spolu měly zajímavé debaty💬. Často jsme spolu mluvily o univerzitních věcech, a protože obě moje spolubydlící studovaly speciální pedagogiku, byla pro mě jejich témata často velmi zajímavá a naučila jsem se od nich spoustu důležitých věcí. Večer jsme taky často koukaly na seriály nebo filmy a každý týden jsme zašly alespoň jednou na pivo🍺 do nějaké studentské hospody. A těch bylo v Olomouci opravdu hodně.
Cesta vlakem
Na kolej jsem jezdila každou neděli vlakem🚆. S sebou jsem vždycky měla velkou sportovní tašku přes rameno a v ní oblečení a někdy i jídlo a další věci z domu. Přes druhé rameno jsem měla přehozenou brašnu (tašku) s notebookem💻. Někdy jsem jela od rodičů z Chrudimi do Pardubic a pak dalším vlakem z Pardubic do Olomouce. Jindy jsem zase jela od přítele z Moravan osobákem (osobním vlakem) do Chocně a tam jsem přestoupila na rychlík do Olomouce. Cesta trvala dohromady asi dvě hodiny a ve vlaku jsem si většinou četla📚, poslouchala hudbu🎧 nebo se dívala na seriál, takže to rychle utíkalo (čas šel rychle).
Partnerský život na koleji
O víkendech jsem chtěla být vždycky s partnerem, který bydlel ve vesnici blízko Pardubic, takže jsem buď jezdila já tam nebo on za mnou do Olomouce. Když za mnou přijel, byl se mnou na koleji. Moje spolubydlící tam na víkend skoro nikdy nezůstávaly, a tak jsme tam byli spolu a spali na jedné jednolůžkové posteli🛏️.
Na koleji oficiálně být nesměl, mohli tam být jenom studenti, kteří tam opravdu bydleli a měli kolejní průkazku (kartičku). Kolej měla totiž takovou recepci, kde vždycky seděla recepční. Obvykle jsme jí říkali "kolejbába" a když jsme přišli na kolej pozdě v noci, chtěla někdy vidět naši průkazku, aby věděla, že tam opravdu patříme. Většinou nás ale úplně ignorovala a její role byla spíš prodávat sušenky🍪 a bagety🥖, které jsme si u ní mohli koupit.
Nikdy jsme s ní problém neměli. Přítel byl taky student, jenom na jiné univerzitě. Pro všechny případy si ale v Gimpu udělal svoji vlastní kolejní průkazku, na kterou si nalepil fotku📷 a která vypadala opravdu reálně. Myslím, že ji nikdy ale použít nemusel.
A tak jsme spolu na koleji během mého studia strávili docela dost víkendů.
Kromě toho, že jsem každý týden chodila se spolužáky do hospody, vinárny🍷 nebo na nějakou další večerní akci, jsem taky pravidelně sportovala🏃♀️. Univerzita měla svůj vlastní sportovní program. Jako studenti univerzity jsme si mohli za malý poplatek koupit členství v programu na celý rok a pak chodit na různé sporty, jak často jsme chtěli. Každý den bylo něco - jóga🧘♀️, pilates, aerobic, kardio cvičení nebo moje oblíbené taebo, na které jsem chodila pravidelně celých pět let. Tělocvična🏋️♀️ byla v areálu kolejí, takže to bylo hodně blízko, a tak jsem každý týden dost cvičila.
Univerzitní režim
Přednášky (předměty) na univerzitě jsem obvykle měla od pondělí do čtvrtka, pátek už byl většinou volný. Některé dny přednášky začínaly už v osm, a takové dny jsem musela vstávat už o půl sedmé nebo v sedm hodin. Častěji jsem chodila na univerzitu ale až později, protože jsem měla hodně španělských lektorů a lekce s nimi byly často až večer, někdy až do půl sedmé nebo do osmi. To mi v té době ale nevadilo, protože na univerzitě jsem byla noční sova🦉, ne ranní ptáče🐦 jako teď. Spát jsem chodila nejdřív o půlnoci a vstávala často až v osm.
Tak takový byl můj univerzitní život.
❓ Chceš vědět víc?
👉🏽 Ráda odpovím na tvůj komentář👇 nebo ve facebookové skupině Čeština s Veronikou.
Tento text je z mého newsletteru, který posílám ZDARMA každé dva týdny.
Chceš ode mě dostávat krátké texty v jednoduché češtině na e-mail? Jednou za dva týdny ode mě můžeš mít motivační newsletter ZDARMA.
