Už od dětství jsem o svatbě měla jasno - nikdy se nevdám. Představa svatební ceremonie, kde budu já protagonistkou, mě děsila😱. Věděla jsem, že takový den, kdy se na mě všichni dívají👀, sledují každý můj krok a říkají, co mám jak dělat, bych si rozhodně neužila. A i když jsem měla s partnerem krásný vztah❤️, na svatbu jsem vůbec nemyslela.
A pak se jednoho dne všechno změnilo...
Domluva u piva
Byl večer a seděli jsme s našimi blízkými kamarády v oblíbené hospodě. Naši kamarádi spolu v té době už taky docela dlouho chodili a několik let spolu i žili. Ta kamarádka byla navíc těhotná🤰. A jak jsme tak pili pivo🍺, najednou nám oznámili (řekli), že se chtějí vzít💍 a chtějí to stihnout ještě před narozením dítěte👶. Řekli nám, že se chtějí vzít tajně🤫, že to vůbec nikomu ani v nejbližší rodině neřeknou a chtějí, aby to bylo na jejich oblíbeném místě v přírodě🌲 v českých horách - v Jeseníkách. Nás požádali, abychom jim šli za svědka✍️.
Byla jsem nadšená!🤩 Přišlo mi to jako skvělý nápad a okamžitě jsem řekla, že ano, že jim za svědka rádi půjdeme. Tom, můj partner, taky okamžitě souhlasil a s půllitrem🍺 v ruce řekl jako úplnou samozřejmost: "Tak to rovnou otočíme a uděláme dvojitou svatbu💒💒." Překvapeně😲 jsem se na něj podívala a řekla: "Cože??? Co jako myslíš dvojitou svatbou?". Tom odpověděl: "No, prostě se vezmou oni, my jim to odsvědčíme (=půjdeme za svědka) a potom se vezmeme i my a oni to odsvědčí nám. Prostě dvojitá svatba💒💒 bez dalších hostů a komplikací."
Nikdy předtím jsme spolu o svatbě nemluvili, takže jsem nevěděla, jak reagovat. Nakonec mi to ale přišlo jako dobrý nápad. Vždycky jsem byla trochu rebel😎 a představa tajné🤫 svatby v přírodě a s minimálními přípravami v minimalistickém stylu se mi líbila.
A jak jsme se domluvili ten večer v hospodě u piva, tak jsme to také zrealizovali. Místem, které naši kamarádi pro svatbu vybrali, byla malá vesnička v Jeseníkách, konkrétně louka na kopci⛰️ blízko malé řeky. To místo administrativně spadalo (patřilo) pod město Rýmařov. A tak jsme tam zavolali📞, zjistili, co budeme potřebovat a domluvili jsme datum📅 a místo obřadu (ceremonie).
Přípravy na svatbu
Žádné velké přípravy jsme dělat nemuseli. Svatební šaty👗 jsem nepotřebovala. Svatba byla v přírodě bez hostů, takže mi bohatě stačily moje běžné letní šaty. Nenosím žádné prstýnky💍 a věděla jsem, že ani snubní prsten💍 pravděpodobně nosit nebudu, takže jsem nechtěla utrácet peníze💰 za drahé zlaté prsteny💍. Nakonec ale kamarádka přišla s nápadem, že si od jednoho českého šperkaře, který dělá šperky💎 ze dřeva🌲, můžeme nechat vyrobit (udělat) celkem ekonomickou verzi snubních prstýnků💍. To se mi líbilo. A tak jsme si objednali černé prstýnky z ebenového dřeva🪓.
Kromě prstýnků💍 jsme si také rezervovali čtyři noci v penzionu ve vesničce, ve které jsme se brali. Svatba byla totiž ve čtvrtek a my jsme tam chtěli přijet autem o den dřív a pak zůstat až do konce týdne a užít si krásné přírody a hor⛰️.
Ve středu, den před svatbou, jsme se stavili na matrice🏛️ města Rýmařov, kde jsme museli vyplnit nějaké svatební formuláře📄 a to bylo, co se týče administrativy, vlastně všechno.
Den D
A přišel den D - náš svatební čtvrtek. Ráno jsme se připravili a v domluvenou dobu přijel autem na louku🏞️ pan oddávající s paní matrikářkou. Oba byli velmi sympatičtí😊. Z jejich vyprávění jsme pochopili, že naše svatba na louce bez hostů není úplná rarita. Na místě obřadu jsme připravili malý stoleček, na něj dali bílý ubrus a naše dřevěné prstýnky🌲💍. Taky jsme připravili svatební přípitek🥂 a dort🎂 - triple chocolate, který máme moc rádi. Dort udělala přímo nevěsta👰 (ne já, ta druhá) a byl výborný. Ani přípitek🥂 nebyl úplně standardní. V té době jsme měli moc rádi pivo🍺. Šampaňské🍾 jsme naopak vůbec nepili, a tak jsme si na naší svatbě připíjeli českým Bernardem🍺.
V okamžiku, kdy jsme se postavili vedle sebe před připravený svatební stolek s dortem🎂 a prstýnky💍, pan oddávající začal svoji svatební řeč🗣️. Jeho slova pro nás nebyla velkým překvapením, protože nám svůj projev (=formální řeč) poslal ještě před svatbou na email. I když jsme ale věděli, co nás čeká a co uslyšíme, atmosféra se v ten okamžik úplně změnila. Přestali jsme se smát😄 a cítili vážnost a formálnost situace. Oddávající svou řeč zakončil tradiční otázkou, zda (=jestli) se chceme opravdu vzít a my jsme postupně vyslovili své "ano". Potom nám paní matrikářka📄 dala podepsat svatební prohlášení📜 a stali se z nás oficiálně manželé.
Po obřadu
A jak náš svatební den pokračoval? Hned po obřadu jsme z louky🌿, která byla na kopci⛰️, sešli dolů do restaurace, ve které jsme měli domluvený oběd. Nebyla to tradiční česká svíčková - nejčastější české svatební jídlo, ale borůvkové knedlíky. Vlastně to bylo docela logické, protože jsme vegetariáni a v té době byla na horách borůvková sezóna, takže borůvkové knedlíky tam měli všude.
Zbytek dne byl klidný a relaxační. Prošli jsme se po vesničce, povídali si a užívali si krásného prostředí🌄.
Po svatbě
Druhý den jsme věnovali naší oblíbené činnosti - horské turistice🥾. Naši kamarádi se k nám nepřipojili, protože měli jiný plán, ale my jsme si chtěli užít hor⛰️. A tak jsme se už ráno po snídani vydali na trek. Byl to náš první novomanželský den, a tak jsme byli plní nových pocitů (=emocí)❤️.
Večer jsme se zase sešli s našimi kamarády a další den ráno jsme se už vraceli z našeho svatebního výletu zpátky domů. Ještě ten den, pamatuju si, že to byla neděle, jsme pozvali naše rodiče do restaurace na večeři. Oficiální důvod společné večeře, který jsme jim řekli, bylo manželovo úspěšné dokončení doktorského studia🎓 na univerzitě. Moje mamka měla ale od začátku podezření🧐, že jsme se vzali. Prý se jí to zdálo ve snu💭. Táta tomu naopak nevěřil, když s ním o tom mluvila. Celkově si ale myslím, že nikdo velký šok neměl, protože už nás naše rodina zná a ví, že občas děláme trochu šílené🤪 věci. Navíc už jsme spolu s partnerem v té době byli docela dlouho (asi devět let), a tak byli naši rodiče rádi, že jsme se vzali, i když na svatbě nebyli.
Ostatním členům rodiny jsme poslali svatební oznámení💌 s naší fotkou ze svatebního dne. Oznámení jim přišlo do schránky📬 poštou asi za dva nebo tři dny. A to už jsme nebyli v Česku, protože jsme se vydali na dvoutýdenní cestu do Norska. Nebyla to úplně svatební cesta, protože jsme cestu naplánovali ještě před plánováním svatby. Nejeli jsme do Norska sami, ale s dalšími dvěma kamarády, kteří o svatbě předem také nevěděli.
A tak, když naši příbuzní dostali svatební oznámení💌, na kterém bylo mimo jiné napsané i to, že jsme aktuálně v Norsku, volali našim rodičům a ti jim potvrdili, že to není vtip😄, ale opravdu naše svatební realita. Někdo to přijmul (akceptoval) úplně v pohodě😊, někdo to okomentoval, ale faktem je, že když jsme se po dvou týdnech vrátili z Norska, všem bylo jasné, co jsme udělali a více méně to všichni akceptovali👍.
Po deseti letech
A jaký je teď můj pohled po deseti letech od svatby?
Nic bych na své svatbě neměnila. Moc jsem si svůj svatební den užila😊, protože byl přesně takový, jaký jsme si ho zorganizovali. Nedělali jsme vůbec nic, co bychom dělat nechtěli a neměli jsme ani žádný svatební stres, jak někdy na tradičních svatbách bývá.
S partnerem jsme spolu teď už celkem 19 let a mám pocit, že náš vztah je takový, jaký si přejeme, aby byl. A na svatbu budeme vždycky rádi vzpomínat jako na důležitý magický✨ moment na naší společné cestě.
❓ Chceš vědět víc?
👉🏽 Ráda odpovím na tvůj komentář👇
Tento text je z mého newsletteru, který posílám ZDARMA každé dva týdny.
Chceš ode mě dostávat krátké texty v jednoduché češtině na e-mail? Jednou za dva týdny ode mě můžeš mít motivační newsletter ZDARMA.
