Svoji první placenou práci jsem měla, když mi bylo 15. Samozřejmě to nebyla opravdová práce, ale letní brigáda pro studenty. V té době jsem dokončila základní školu a po létě jsem měla nastoupit na (=začít studovat) gympl. Taky jsem začínala chodit na své první diskotéky, a tak jsem potřebovala peníze. Nějaké kapesné💰 jsem dostávala od rodičů, ale táta řekl, že už je na čase, abych si vyzkoušela, jaké to je pracovat.
Moc se mi v té době pracovat nechtělo, ale táta řekl, že buď si najdu brigádu já nebo mi něco najde on sám. Myslela jsem si, že jenom vyhrožuje⚠️, že to nemyslí vážně, a tak jsem nic nehledala. A pak jednoho dne před letními prázdninami, které jsou v Česku celý červenec a srpen, táta přišel a řekl, že mně a mé stejně staré sestřenici domluvil brigádu. Nejdřív jsem moc nechápala, o čem mluví, ale on mi to brzy vysvětlil. Domluvil nám práci na poli (=in the fields). Táta dřív pracoval v zemědělství🚜, a tak tam měl hodně kontaktů.
Brigáda na poli, kterou nám táta domluvil, znamenala, že jsme tři týdny musely se sestřenicí vstávat asi v pět hodin ráno⏰, protože práce začínala asi v šest a nebyla ve městě, kde jsme bydlely. Na pole, kde se pracovalo, jsme jezdily na kolech🚲. Každý týden to byla trochu jiná lokace a ta nejvzdálenější byla asi 20 kilometrů, takže jsme den začínaly opravdu hodně brzy takovou cyklo rozcvičkou (=fyzickou aktivitou). Na poli jsme trávily každý den asi šest hodin a v podstatě jsme chodily z jedné strany na druhou ve vysokém obilí🌾 (možná to byla pšenice, ale už si to detailně nepamatuju) a vytrhávaly jsme (=dávaly jsme pryč) jiné obilí, které tam být nemělo, protože bylo intruzivní. Doteď nevím přesně, co jsem vytrhávala, možná jsem to dělala celou dobu špatně, a taky jsem často usínala😴 a přála si vrátit se do postele🛏️.
Teď, když na to vzpomínám, tak si uvědomuju, že pro patnáctiletého teenagera, který není zvyklý pracovat, to byl docela těžký pracovní start, ale taky dobrý zážitek. Měla jsem ráda pauzy, kdy jsme si mohli všichni brigádníci sednout, dát si teplý čaj, který jsme si přivezli v termosce, a svačinu🥪 a povídali jsme si. Všichni jsme byli teenageři v podobném věku a dokonce tam byly i některé moje spolužačky. Spojovala nás naše "těžká situace" nebo alespoň v té době jsme to viděli jako těžkou situaci. Rozhodně byla nekomfortní. Někdy taky pršelo🌧️. Když pršelo hodně, brigádu nám ten den zrušili a mohli jsme se vrátit domů, ale když pršelo jenom lehce, pokračovali jsme v práci i za deště. Po práci nás čekala zase cesta zpátky na kole a když jsem se vrátila domů, často jsem šla spát a zbytek odpoledne jsem prospala.
Táta s tetou se vždycky smáli😂, když viděli, jak jsme se sestřenicí z práce unavené. Říkali, že nejsme vůbec zvyklé pracovat a nevíme, co to znamená vydělávat peníze💰. Naštěstí tahle brigáda netrvala dlouho - jenom tři týdny, a tak jsem si pak ještě mohla užít zbytek prázdnin a měla jsem svoje první opravdové peníze, za které jsem si mohla koupit, co jsem chtěla.
Když bylo patnáct mému bratrovi, to bylo o tři roky později, na brigádu nemusel. Myslím, že poprvé šel na brigádu až v osmnácti, možná sedmnácti, ale určitě ne tak brzo jako já. Možná to bylo taky tím, že stát začal trochu regulovat brigády pro studenty a byl nějaký věkový limit, od kterého mohli studenti pracovat. Když bylo ale 15 mně, bylo docela normální, že jsme v létě měli několikatýdenní brigády.
Od té doby jsem měla letní brigádu každý rok. Na rozdíl od té první jsem ale ty další už mít chtěla, protože jsem chtěla mít nějaké peníze. Sehnat brigádu nebylo úplně jednoduché a často člověk musel mít nějaké kontakty📞. Já jsem je naštěstí měla, protože jedna moje teta pracovala v mrazírnách❄️, kde se skladují zmrzlé produkty jako nanuky, zmrzliny🍦, zelenina a maso, a každé léto tam sháněli (=hledali) brigádníky.
První rok jsem tam pracovala u pásu➖➖➖, kde jsem celý den seděla s dalšími ženami, před námi na páse jezdilo mražené ovoce (často bobule) a my jsme je musely kontrolovat a dávat pryč ty, které nevypadaly dobře. To byla nekonečná nuda🙄 a moc jsem se těšila na každou pauzu. Bylo mi 16 a v té době jsem si už dobře uvědomovala, že pro mě je to jenom letní brigáda, ale pro ty další ženy, co tam pracovaly, to byla jejich běžná práce, kterou dělaly někdy celý život. Z toho mi bylo často smutno😔, protože už jsem věděla, jak monotónní a nudná práce to je. Navíc byl u pásu velký hluk🔊, takže jsme se ani moc neslyšely, když jsme spolu chtěly mluvit. Ženy, které tam pracovaly už dlouho, byly zvyklé na sebe křičet, aby se slyšely, ale já jsem měla sluchátka🎧, protože ten hluk byl pro mě jinak nesnesitelný.
Další dva roky, když mi bylo 17 a 18, jsem v létě pracovala ve stejných mrazírnách, ale tentokrát jako kontrolorka zboží. To znamenalo, že mi z velkých mrazáků přivezli paletu s krabicemi📦 nanuků🍦 a zmrzlin🍦 a já jsem podle evidence na papíře kontrolovala, jestli je na paletě všechno správně. To taky nebylo extra zábavné, ale určitě o něco akčnější než práce u pásu.
Do mrazíren jsem jezdila taky na kole a někdy jsem měla i odpolední směny, takže jsem se domů vracela až po desáté večer. Na dopolední směnu jsem zase naopak musela vstávat kolem páté ráno. Někdy pršelo a musela jsem jet za deště, protože autobusy tam od mé babičky, u které jsem celé léto byla nastěhovaná, nejezdily.
Další roky už jsem měla možnost brigádničit i v kanceláři, kde jsem střídala dovolené (pracovala za lidi, co byli na dovolené). Taky to nebyla práce, která by mě teď bavila, ale v té době jsem si připadala velmi důležitě, protože jsem byla v kanceláři a ne ve fabrice.
No a na univerzitě jsem začala jezdit pracovat do zahraničí jako au-pair. Bylo to hlavně proto, že jsem si chtěla zlepšit cizí jazyky a získat zkušenosti ze života v zahraniční rodině. A taky jsem si tak vydělala docela dobré peníze. Ty už jsem neutrácela za diskotéky, ale za cestovatelské zážitky✈️, protože v té době jsem začala cestovat a poznávat svět🌎 a uvědomila jsem si, jak je to pro mě důležité.
❓ A co ty, jaké máš vzpomínky na svou první brigádu?
👉🏽 Budu ráda, když mi to napíšeš dole jako komentář👇 nebo ve facebookové skupině Čeština s Veronikou.
Tento text je z mého newsletteru, který posílám ZDARMA každé dva týdny.
Chceš ode mě dostávat krátké texty v jednoduché češtině na e-mail? Jednou za dva týdny ode mě můžeš mít motivační newsletter ZDARMA.
