Už jsi někdy slyšel/a o domě dětí a mládeže? Často můžeš v českém prostředí vidět taky jeho zkratku DDM. A co to teda je?
Může to být úplně obyčejný dům, kam chodí děti po škole na zájmové kroužky (=hobby). Myslím, že je to městská instituce, takže financovaná městem, a proto tam kroužky pro děti nejsou tak drahé a může si je dovolit skoro každá rodina.
Teď je nabídka kroužků pro děti určitě větší, než když jsem byla malá a některé děti mají nějaký kroužek prakticky každý den. To dřív tak běžné nebylo. Nemyslím si, že v době, kdy jsem byla malá, byla velká nabídka soukromých kroužků. Myslím, že většina kroužků byla organizovaná školou nebo právě domem dětí a mládeže.
Nechodila jsem na moc kroužků, obvykle jsem byla každý den po škole doma a hrála jsem si sama nebo s bráchou. Ve druhé třídě základní školy jsem ale začala chodit na házenou (=handball)🤾♀️. A proč jsem začala jako malá holka hrát házenou? Měla jsem ve škole totiž dvě kamarádky - Míšu a Janu, které už na házenou chodily a můj děda byl dřív trenérem házené, takže to u nás v rodině nebyl úplně neznámý sport. I mamky sestra hrála jako teenager házenou, a tak jsem to chtěla zkusit taky. Myslím, že mě to ale moc dlouho nebavilo a brzy jsem přestala.
Druhý koníček, na který jsem chodila, byla taková kombinace tancování💃 a gymnastiky🤸♀️. Bylo to přímo ve škole v tělocvičně, kam jednou nebo dvakrát týdně (už si to přesně nepamatuju) chodila moc milá starší žena👵, která nás to učila. Nepamatuju si, jak se jmenovala ani, co přesně jsme tam dělali, ale vím, že jsem ji měla moc ráda.
Škola organizovala i další volnočasové aktivity pro děti jako zpívání, angličtinu (na tu jsem taky chodila už od první třídy) nebo nějaké sportovní aktivity.
Pamatuju si, že jsem chodila jednou nebo dvakrát týdně do školy na dětské rehabilitační cvičení pro zdravá záda. Taky jsem měla moc ráda učitelku, která ho vedla (=byla lektorkou). Tohle cvičení bylo ještě před začátkem školy, takže jsme začínali hodně brzy, už v sedm hodin.
Vždycky jsem si přála chodit i na zpívání, ale tam mě nikdy nevzali (=neakceptovali). Pamatuju si, že jsem se jednou, to už mi bylo asi jedenáct, zeptala učitelky, která učila hudební výchovu a organizovala kroužek zpěvu, jestli tam můžu chodit a ona mi odpověděla, že to je jenom pro děti, co umí dobře zpívat a to já nejsem🤷♀️.
V té doby jsem ale chodila na jeden kroužek i do domu dětí a mládeže. Mamka přinesla domů letáček📄 (=nabídku na papíře) kroužků, které dům dětí a mládeže ten rok organizoval, a mohla jsem si vybrat, o co mám zájem. A já jsem si vybrala šachy♟️. Nebyl to moc originální výběr, šachy pro mě byly úplně přirozený, protože je doma často hrál táta a někdy i se mnou, takže jsem znala pravidla (=rules) a přišlo mi to jako úplně normální hra. Myslím ale, že jsem v šachách nebyla moc dobrá a stejně jako házená, mě ani šachy nebavily moc dlouho.
Na šachy jsem do domu dětí a mládeže chodila asi rok a taky jsem občas jezdila s ostatními na šachové turnaje🏆, ale skoro vždycky jsem prohrála👎.
Myslím, že na další kroužky jsem jako malá už nechodila. Vlastně ještě v šesté nebo sedmé třídě jsem chodila ve škole na kroužek náboženství (=religionistiky). Nejsem z náboženské rodiny a moje rodina vůbec nechtěla, abych tam chodila, ale já jsem chtěla. Měla jsem ráda pana faráře👨🦳⛪, který to vedl a líbily se mi i aktivity, které pro nás organizoval. Každý týden jsme s ním taky zpívali, kreslili✏️ a někdy o víkendech i jezdili na výlety. Když nad tím teď přemýšlím, tak to byl možná jediný kroužek, který mě opravdu reálně bavil a rozhodně pro mě byl důležitý.
❓ A jaké další aktivity organizovala škola nebo dům dětí a mládeže?
Typické byly manuální aktivity jako keramika, kreslení✏️ nebo modelování, ale taky pohybové (=sportovní) aktivity, angličtina a občas i něco neobvyklého jako například šipky🎯. Ty mě jako malou moc bavily, ale nechodila jsem na ně nikam na kroužek, protože jsme měli elektronické šipky doma a s bráchou jsme je jako starší děti hráli skoro každý den.
❓ Zajímá tě, jaké kroužky pro děti organizují domy dětí a mládeže teď?
👉🏽 Tak se můžeš podívat na stránky Domu dětí a mládeže v Chrudimi, do kterého jsem chodila jako malá.
👉🏽 V Google mapách si můžeš najít i fotky, jak takový dům vypadá. Od doby, kdy jsem byla malá, se skoro vůbec nezměnil.
Tak, to byly volnočasové aktivity, kterým jsem se věnovala jako malá.
Jak už jsem ale zmínila, nejčastěji jsem byla po škole doma a hrála si sama nebo s bráchou.
Měli jsme opravdu hodně hraček🧸 a já jsem si už od šesti let taky hodně ráda četla, takže jsem se vlastně nikdy moc nenudila.
Tento text je z mého newsletteru, který posílám ZDARMA každé dva týdny.
Chceš ode mě dostávat krátké texty v jednoduché češtině na e-mail? Jednou za dva týdny ode mě můžeš mít motivační newsletter ZDARMA.
