Moje první zkušenosti ze školky jsou z doby, kdy mi byly tři nebo čtyři roky. Jak už možná víš z mých starších newsletterů, mám o tři roky mladšího bráchu, a protože s ním byla mamka až do jeho čtyř nebo pěti let doma, nemusela jsem chodit do školky. Chodila jsem tam oficiálně až poslední rok před školou, to znamená, když mi bylo pět.
Neoficiálně jsem strávila několik dní ve školce na vesnici, kde jsem měla babičku. Hned vedle, kde babička bydlela, byla totiž školka a každý den jsem viděla, jak si chodí děti ve školce hrát na zahradu, která sousedila s babiččinou zahradou. Když jsem viděla, jak si tam děti hrajou, chtěla jsem si tam s nimi jít hrát taky. A protože to bylo v malé vesnici, kde se všichni znají a babička znala učitelky a kuchařky👩🍳, které ve školce pracovaly, domluvila s nimi, že tam budu nějaké dny s dětmi i já. Bylo to ale neoficiální a myslím, že jsem tam mockrát nebyla.
Když mi bylo pět, šla jsem do školky už oficiálně. Tentokrát to byla školka ve městě, kde jsme bydleli, asi dvacet minut pěšky od domova. Nepamatuju si ze školky moc věcí, ale vím, že budova školky měla čtyři části. V každé části bylo jedno oddělení (sekce) školky podle věku dětí. Každé oddělení mělo svou barvu. Oddělení pro nejmenší děti, kterým byly tři roky, bylo červené, další modré, pro pětileté děti, kam jsem patřila já, bylo oddělení zelené a poslední bylo žluté. Žluté oddělení bylo pro děti, které už měly být ve škole, ale dostaly odklad⏳. To znamená, že z nějakého důvodu začaly chodit do školy o rok později a zůstaly tak další rok ve školce, i když už jim bylo šest.
Každé ráno mě do školky vodila (doprovázela) mamka. Ve školce byla pro děti malá šatna🚪, kde mělo každé dítě svoji poličku🗄️ s věcmi na převlečení a taky bačkory🥿, protože jsme se ve školce museli vždycky přezouvat (mít jiné boty na ven a jiné uvnitř).
Na každé oddělení školky byly typicky dvě učitelky/vychovatelky, které nás hlídaly. Taky jsme měli k dispozici spoustu hraček, se kterými jsme si mohli hrát. Nepamatuju si přesně, jak fungoval režim ve školce, ale vím, že jsme si někdy mohli hrát, jak jsme chtěli a někdy jsme měli organizované aktivity jako společné kreslení🎨, modelování, zpívání nebo čtení pohádek📖.
Režim začínal ráno snídaní. Nejdřív jsme počkali, dokud nepřijdou všechny děti a když už jsme byli všichni, učitelka nás zavolala ke stolu, tam jsme si všichni museli sednout a potom nám dala každému na talíř chleba s nějakou pomazánkou🥪. To bylo typické školkové jídlo. Chleba jsme jedli každý den minimálně dvakrát - k snídani a odpoledne ještě ke svačině. Často jsme dostávali také ovoce, nejčastěji jablko. Nevím, jak je to v českých školkách teď, ale v devadesátých letech, kdy jsem chodila do školky já, byl chléb nebo rohlík🥖 s pomazánkou nejčastějším jídlem. Typické pomazánky byly rybičková, šunková, sýrová nebo vajíčková. Myslím, že tyhle pomazánky patří k typické české studené kuchyni. Minimálně v té době to tak bylo.
Když bylo hezky, chodili jsme se školkou často ven. Školka měla svoji zahradu, kde jsme si mohli hrát. Někdy jsme také chodili společně s učitelkami na procházky🚶♀️ po městě. To jsme se museli seřadit do dvojic👫 (udělat páry a být za sebou). Učitelky pak dávaly pozor, aby se někdo někde neztratil a teď optikou dospělého člověka si myslím, že to muselo být dost náročné a někdy určitě i stresující hlídat tolik malých dětí a dávat pozor, aby se jim nic nestalo.
Po obědě jsme ve školce museli spát. To jsem nesnášela (neměla vůbec ráda), protože jsem doma předtím po obědě nikdy nespala a tak jsem po obědě spát neuměla. Prostě jsem nikdy nemohla usnout a celou tu asi hodinu, kdy jsme museli ležet, jsem se hrozně nudila. Ale disciplína ve školce byla nekompromisní a celou dobu musely všechny děti ležet, i když nespaly.
Jelikož (protože) byla moje mamka s bráchou doma, chodila pro mě někdy "po ó", jak říkají malé děti a znamená to "po obědě". Na to jsem se vždycky těšila. Líbilo se mi, že když jsem šla domů po ó, dostala jsem s sebou zabalenou📦 i odpolední svačinu. Nevím proč, ale líbilo se mi to.
Kromě běžných aktivit, jsme ve školce měli každý rok i besídky🎭. To je taková akce, kterou školky nebo školy pořádají (organizují). Děti se ve školce učí básničky (dětskou poezii) a písničky a na besídce je potom prezentují rodičům, prarodičům a dalším lidem z rodiny, co se na besídku přijdou podívat. Je to asi emoční moment, když rodiče vidí, co se děti ve školce naučily. Děti se na to dlouho připravujou. V den besídky pak mají hezké oblečení a je to trochu jako školkové divadlo. Z besídky pak děti obvykle mají fotky nebo video.
Už je to dávno (dlouhá doba), co jsem chodila do školky a pamatuju si jen útržky (fragmenty). Nepamatuju si všechny děti ani učitelky. Pamatuju si na dvě své školkové kamarádky - Kláru a Evu. S nimi jsem si ve školce hrála nejvíc, ale do první třídy jsme pak šly každá jinam, a tak jsme spolu pak už nikdy v kontaktu nebyly.
Myslím, že já osobně jsem žádný větší problém ve školce neměla, ale některé děti ano. Ne každá paní učitelka ve školce byla milá a z některých měly děti strach. Vím, že někoho školka a přístup některých učitelek hodně traumatizovaly💔.
❓ A co si pamatuješ ze školky ty?
Tento text je z mého newsletteru, který posílám ZDARMA každé dva týdny.
Chceš ode mě dostávat krátké texty v jednoduché češtině na e-mail? Jednou za dva týdny ode mě můžeš mít motivační newsletter ZDARMA.
