Co mě motivovalo naučit se česky

Rozhovor s americkou studentkou

Jestli je tvůj mateřský jazyk angličtina, může to být někdy velká výzva, protože anglická gramatika je úplně jiná než ta česká. Chci tě ale motivovat! Znám Američany, Angličany i Australany, kteří se naučili česky velmi dobře! Když se mnou mluví, někdy zapomenu, že nejsou Češi! 

Zajímá tě, jak se mohli tak dobře česky naučit? Tak si přečti, jak na moje otázky odpověděla Rebecca z Washingtonu D.C.

Proč ses potřebovala naučit česky? Co tě motivovalo?

Seznámila jsem se s českým manželem už před víc než 20 lety, ale v té době jsem vůbec nepotřebovala češtinu.  Bydleli jsme v Americe a mluvili jsme jenom anglicky.  Navštěvovali jsme Česko jenom dva týdny ročně a stačilo, že mi manžel všechno tlumočil. Koupila jsem si učebnici, ale bylo mi úplně jasné, že čeština je velice komplikovaný jazyk a naučit se česky by nebylo snadné. Čas však utekl a v roce 2016 zemřela maminka manžela.  Manžel hned měl pocit, že nechce ztratit kontakt s Českém a chce koupit byt v Praze.  

Tak jsme si pořídili byt na Žižkově.  Teď střídáme pobyt mezi Amerikou a Prahou a bydlíme v Praze asi 4-6 měsíců ročně.  Věděla jsem, že nechci bydlet v zemi, kde vůbec nemluvím místním jazykem.  A nechtěla jsem být mezi českými kamarády a nemít tušení, o čem mluví.  Takže jsem se rozhodla, že se naučím česky.  A tak začalo moje dobrodružství s češtinou! 

Jaké byly tvoje začátky s češtinou? Chodila jsi do kurzů? Jaké jsi zkoušela metody?

Musím přiznat, že první dva roky učení jsem opravdu češtinu nesnášela.  Zdálo se mi, že každý slovo je úplně jiné než v angličtině.  Pády jsou komplikované a hodně podstatných jmen je nepravidelných. Trvalo mi rok jenom se naučit jak fungují pády v singuláru!  A když neumíš mluvit v plurálu? Tak podle mě bohužel neumíš.  Dříve jsem studovala španělštinu a švédštinu a byla jsem v tom docela dobrá.  Určitě bych zvládla po třech měsících učení řict základní věty jako například “Šla jsem se sestrami do obchodu.”  Ale v češtině jsem toho nebyla schopná ani po dvou letech!

Každopádně jsem začala studovat v Americe s učitelkou.  Měla jsem individuální lekce jednou týdně a používala jsem učebnici Krok za Krokem.  Neměla jsem moc času studovat, protože jsem musela pracovat.  Když jsme se přestěhovali do Prahy na letní pobyt, chodila jsem do intenzivních kurzů češtiny.  Když jsme se vrátili do Ameriky, zařídila jsem si individuální lekce online s moc sympatickou a trpělivou učitelkou. (Nestudovala jsem s Veronikou v té době a našla jsem ji až později.  Bylo to příjemné překvapeni se dozvědět, že není nedostatek moc sympatických učitelek v Česku.). Kvůli covidu a lockdownu jsme nemohli být v Česku skoro dva roky, ale nějak jsem pokračovala s učením v Americe.  Bylo co dělat.  

Jak studují češtinu teď?  Mám individuální lekci skoro každý týden, mluvím s manželem (ale ještě hlavně spolu mluvíme anglicky), a mám jazykové partnery, se kterými mluvíme česky půl hodiny a anglicky půl hodiny.  Taky se snažím číst české noviny a články.  

Chceš číst české texty, poslouchat české podcasty a dívat se na česká videa, ale nevíš, kde najít adaptaci pro tvou úroveň češtiny?

Jaké byly tvoje první situace, kdy jsi musela mluvit reálně česky? Jak ti to šlo? Jak ses cítila?

Musím říct, že skoro nikdy “nemusim” mluvit česky.  Je to výhoda a nevýhoda bydlet v Praze.  Skoro každý, se kterým tady musím mluvit, už mluví aspoň trochu anglicky.  Bylo to pro mě velice frustrující, když jsem se snažila něco říct česky a druhý člověk mě odpověděl anglicky.  Čeští kamarádi mi říkali, že ti lidé nechtěli být nezdvořilí a jenom mi chtěli pomoct nebo ukázat, že mluví anglicky.  Ale nějak jsem cítila, že když mě neodpověděli ani slovo česky, že to bylo jako komentář, že mluvím tak špatně, že nestojí to za to mi dát možnost mluvit!  Jsem si jistá, že přeháním, ale takhle jsem to cítila.     

Nejlepší možnost mluvit česky byla pro mě být s kamarády nebo příbuznými manžela, kteří vůbec nemluví anglicky.  Samozřejmě manžel skoro vždycky tam taky byl a mohl tlumočit, ale v těch situacích jsem se musela snažit komunikovat česky.  

Pamatuješ si na moment, kdy se to zlepšilo? Kdy sis uvědomila, že už můžeš česky dobře komunikovat?

Nikdy jsem neměla žádný “aha moment,” kdy jsem si najednou uvědomila, že se všechno zlepšilo.  Nějak jsem pokračovala s učením a postupně jsem mluvila a rozuměla lépe.  Pamatuju si, že mě čeština začala bavit po dvou letech učení.  První dva roky byly tak těžké.  Bylo to dobré být v intenzivních kurzech, protože jsem tam viděla, že všichni ostatní s češtinou taky bojovali.  A taky ty letní kurzy byli trochu jako metr, se kterým bych mohla hodnotit, jak jsem se češtinou zlepšila.  První rok jsem nebyla schopná říct skoro níc, druhy rok byl trochu lepší, a třetí rok byl ještě lepší.  Konečně jsem začala mluvit bez tolika problémů.  

Co myslíš, že ti nejvíc pomohlo naučit se česky?

Bohužel kdyby existovalo nějaké tajné kouzlo na učení češtiny, já jsem ho nikdy nenašla.  Pomohlo mi jenom pokračovat v studií a snažit se mluvit česky aspoň trochu každý den.  Myslím, že je to velká chyba si dát “pauzu” od češtiny.  Aspoň by to pro mě znamenalo, že bych všechno zapomněla.

Jak se cítíš teď v České republice, když už umíš česky komunikovat bez problémů?

Mám z toho dobrý pocit.  Nechci se chlubit, ale jsem na sebe opravdu hrdá.  Na začátku jsem chtěla jenom číst cedule po městě a víceméně aspoň trochu rozumět, o čem mluví kamarádi na setkání. Teď už jsem ten první cíl překonala.  I když samozřejmě všemu nerozumím, domluvím se česky a zvládám většinu situací sama. A teď mě skoro nikdo v obchodech neodpovídá anglicky, což je pro mě velká výhra!  Ale ještě bojuji s češtinou, například když se snažím vyprávět dlouhou historku před kamarády. Mám pocit, že moje “osobnost v češtině” je jiná, než když mluvím anglicky.  Jsem tišší a nejsem moc vtipná.  Často se stydím, když mluvím před skupinou.  V těch situacích si musím připomenout, že já neodsoudím ostatní lidi, kteří nemluví anglicky jako rodným jazykem, když dělají chyby, což znamená, že mě Češi neodsoudí, když dělám chyby já.

Co bys doporučila ostatním Američanům, kteří se učí česky a cítí se někdy frustrovaně, když komunikují s rodilými mluvčími?

Já bych jim doporučila, že nejprve musí se rozhodnout, proč se chce naučit česky.  Pokud má v plánu, že bude v Česku jenom pár let a pak se vrátí do Ameriky, upřímně řečeno, nejsem si jistá, jestli to stojí za to se učit česky.  Ale pokud bude trvaly v Česku, vřele doporučují, aby se učili česky.  Ale člověk musí přijmout, že čeština je velice komplikovaný jazyk a bude to trvat asi aspoň dva roky než bude mít pocit, že mluví aspoň trochu.  Abych komunikovala na začátku, pomohlo mi mít v paměť jak se řekne česky určité základní věci. Například jsem se naučila objednat v hospodě takhle — “Já bych si dala . . .”  Taky mi pomohlo se naučit pády.  Na začátku jsem se donutila skoro každý den psát opakovaně ty příklady z učebnice.  Ještě si pamatuji svého starého kamaráda “banána”:  (1) dobrý banán/ dobré banány, (2) bez dobrého banánu/dobrých banánů, (3) k dobrému banánu/dobrým banánům, (4) dobrý banán/dobré banány, (5) o dobrém banánu/dobrých banánech, (7) s dobrým banánem/dobrými banány, a tak dále.  A člověk musí přijmout, že bude dělat chyby.  I když je to frustrující, tak to prostě je a i když člověk dělá chyby, lidé by mu ještě rozuměli.    

SLOVÍČKA:

Tipy jak neztratit motivaci

Tipy od Rebeccy:

• Musíš se rozhodnout, že se chceš opravdu naučit česky a vědět proč to chceš!
• Nejlepší možnost, jak mluvit česky je hledat lidi, kteří neumí anglicky!
• Musíš si najít sympatickou a motivující lektorku!
• Nikdy si nedávej pauzu od češtiny! Pokračuj další rok nebo dva a uvidíš, že už můžeš mluvit mnohem líp!
• Koncentruj se na to, co ses už naučil/a, ne na to, co neumíš nebo je pro tebe pořád těžké!
• Akceptuj, že budeš dělat někdy chyby, ale lidi ti budou rozumět! Budeš komunikovat efektivně, i když nemluvíš perfektně!