V této epizodě se dozvíš, kde jsem byla na Erasmu, čeho jsem se bála před odletem a co mi Erasmus přinesl.
Transkript
Můj první Erasmus
Ahoj, tady Veronika - motivační lektorka češtiny!
Zdravím tě u další epizody podcastu Čeština s Veronikou. Chceš si zlepšovat češtinu s autentickými příběhy ze života motivační lektorky? Tak to je Čeština s Veronikou přesně pro tebe!
Dnešní epizoda bude o tom, jak jsem byla jako studentka univerzity na Erasmu ve Španělsku.
Transkript a důležitá slova k této epizodě najdeš na webu cestinasveronikou.cz.
Budu moc ráda, když dáš epizodě like nebo napíšeš komentář!
Tak jdeme na to!
Můj Erasmus ve Španělsku
Možná už víš, že jsem na univerzitě studovala španělštinu. Na Erasmu ve Španělsku jsem byla dokonce dvakrát (jednou to byl studijní pobyt a jednou pracovní). A vždycky to byla skvělá intenzivní zkušenost.
Poprvé jsem na Erasmus odjela na šest měsíců, když jsem byla ve druhém ročníku na univerzitě. Moc jsem si chtěla zlepšit španělštinu a taky zažít (zkusit) něco nového. Bydlet ve Španělsku byl můj sen a na univerzitě jsem si ho mohla docela jednoduše splnit✅.
Naše univerzita spolupracovala s několika španělskými univerzitami, a tak jsem si mohla vybrat, na jaké budu jeden semestr studovat. Spolu s dalšími dvěma spolužačkami jsme si vybraly Univerzitu v Toledu, protože se nám líbilo, že je Toledo malé historické město blízko Madridu. A tak jsme společně všechny tři v lednu, na začátku nového semestru, odletěly z Prahy do Madridu, kde jsme strávily první noc a pak druhý den pokračovaly autobusem do Toleda.
Pamatuju si, jak moc jsem byla nervózní večer před odletem. Celý ten den jsem strávila s přítelem a bylo to moc smutné, protože jsme věděli, že se dlouho neuvidíme. A pak jsem večer balila🎒 a myslela na to, jestli budu ve Španělsku lidem dobře rozumět, jaké to tam bude a jestli mi nebude smutno. Bylo mi dvacet, bylo to poprvé, co jsem měla žít v jiné zemi, a šest měsíců vypadalo jako dlouhá doba⏳. A tak jsem byla ráda, že neletím sama a že tam první dny budeme tři Češky.
V momentě, kdy s námi vzlétlo letadlo, ze mě všechna nervozita spadla (byla pryč) a já jsem se začala těšit. Všechny strachy jsem nechala v České republice a začala jsem se těšit na nové dobrodružství.
Z letiště jsme jely metrem do největšího centra Madridu na náměstí Puerta del Sol, kde jsme měly na první noc hostel. Bylo to poprvé, co jsem byla v Madridu a nikdy na ten pocit nezapomenu. Nevím, jak je to možné, ale měla jsem pocit, jako bych v Madridu už předtím byla a cítila jsem se hned jako doma. A i teď, vždycky když se do Madridu vrátím a cítím tu pulzující energii a krásnou madridskou španělštinu, vím, že jsem na správném místě.
Byl večer, takže už byla tma, ale nechtěly jsme jít spát. Byly jsme v takový euforii, že jsme si v hostelu nechaly kufry a hned vyrazily (vyšly) do ulic španělské metropole.
Druhý den ráno jsme odjely autobusem do Toleda. Cesta trvala 50 minut a bylo magické všude kolem sebe slyšet španělštinu a být v nové zemi. V Toledu jsme měly taky rezervovaný hostel na první noci. První den jsme šly společně na univerzitu, kde nám koordinátoři pro Erasmus pomohli s hledáním ubytování. Dali nám několik kontaktů a mohly jsme začít aktivně navštěvovat byty a domy, kde bydleli další studenti.
Bylo to intenzivní, ale nakonec jsme bydlení našly všechny tři docela brzy. Nebydlely jsme spolu, ale všechny tři jsme bydlely v historickém centru, které bylo krásné a viděly jsme se každý den na univerzitě a často spolu i jezdily na víkendové výlety.
Já jsem bydlela v dvoupatrovém domě, kde nás bylo celkem pět – španělský syn majitelky Rodrigo, Francouzka Marion, Číňanka Violeta, Němka Hannah a já. Bydlela s námi taky Rodrigova dalmatinka Trufa, kterou jsem měla moc ráda a často jsem s ní chodila ven. Rodrigo někdy nebyl doma, a tak jsem se o Trufu starala já a brala si ji k sobě do pokoje. Měla jsem malý pokoj nahoře v prvním patře. Byla v něm jenom postel, skříň, malý pracovní stůl a noční stolek, ale to mi úplně stačilo. Dům měl veliký obývák a kuchyň, a proto se v něm často pořádaly (organizovaly) párty. To bylo někdy dost intenzivní, ale taky to byla dobrá příležitost (možnost), jak mluvit, a tak jsem si velmi rychle zlepšovala španělštinu.
Týden po tom, co jsme přiletěly, začal semestr a tak jsem každý den chodila na univerzitu. Měla jsem to na univerzitu asi 7 minut pěšky. Na univerzitě jsem se seznámila s dalšími erasmáky a taky jsem tam poznala španělského spolužáka Alfonsa, se kterým jsme pořád kamarádi a v květnu, když jsem se do Toleda po letech vrátila, jsme se zase viděli.
Můj studentský život v Toledu jsem si moc užívala. O víkendu jsme jezdili na výlety a taky jsem chodila na erasmácké akce a poznala tak zajímavé lidi z celého světa – hlavně z Brazílie. Bylo to pro mě poprvé, co jsem měla velmi intenzivní kontakt s lidmi z tak dalekých zemí a myslím, že jsem se díky tomu naučila vidět svět jinak.
Šest měsíců v Toledu mě hodně změnilo. Naučila jsem se být nezávislá – starat se o sebe sama bez pomoci rodiny, mluvit každý den se všemi cizím jazykem, řešit problémy v jiné zemi a taky být daleko od rodiny, přátel a taky partnera. To bylo někdy těžké, ale teď už vím, že to bylo pro můj život důležité 💡.
Uvědomila jsem si, že je pro mě Španělsko důležitou zemí, do které se budu často vracet. A v mém životě hraje pořád velkou roli 🌞.
A to je z dnešní epizody všechno. V příští epizodě ti budu vyprávět o mém druhém Erasmu. A jestli jsi byl/a taky někde na Erasmu, budu ráda, když mi to napíšeš jako komentář k této epizodě. Komentáře můžeš psát na stránkách cestinasveronikou.cz, kde najdeš i transkript ke všem epizodám podcastu.
Na webu se také můžeš přihlásit k mému newsletteru, který posílám jednou za dva týdny a najdeš v něm zajímavý příběh ze života Češky, ale i praktické tipy na autentickou češtinu a spokojenější život. Newsletter je zdarma a pomůže ti být v pravidelném kontaktu s češtinou, které budeš rozumět.
Tak ať je čeština tvojí radostí a ne starostí!
Měj se krásně! Ahoj!
Text této epizody i s fotkami najdeš také na mém blogu.
