V této epizodě se dozvíš, jaká tradiční česká jídla se vařila u nás doma, když jsem byla malá.

Transkript

Česká jídla u nás doma

Ahoj, tady Veronika - motivační lektorka češtiny!

Zdravím tě u další epizody podcastu Čeština s Veronikou. 

V dnešní epizodě ti budu vyprávět, co jsme jedli u nás doma, když jsem byla malá. Moje maminka i babičky celé moje dětství vařily tradiční českou kuchyni, takže se dozvíš, co se jedlo (a možná ještě jí) v tradiční české rodině. Epizoda je pro všechny, které zajímají specifika života v Česku a chtějí si zlepšovat češtinu s autentickými příběhy ze života motivační lektorky. 

Transkript a důležitá slova k této epizodě najdeš na webu cestinasveronikou.cz. V článku na mém blogu taky najdeš odkazy na fotky jídel, o kterých mluvím v této epizodě.

Budu moc ráda, když dáš epizodě like nebo napíšeš komentář!

A teď už si udělej pohodlí a poslouchej!

Česká kuchyně

Celé moje dětství nám maminka vařila tradiční česká jídla a české polévky. Velmi často jsme měli k obědu omáčky jako svíčkovou s knedlíkem, rajskou omáčku s knedlíkem nebo těstovinami, houbovou omáčku s bramborem, slepici 🐔 na paprice - to je omáčka se smetanou a paprikou jako kořením. Taky nám maminka vařila koprovou omáčku s bramborem a vajíčkem nebo její variantu s knedlíkem a hovězím masem. Velmi typický byl taky guláš nebo jeho verze se zelím - segedínský guláš.

Kromě omáček jsme měli docela často řízek - kuřecí nebo vepřový, taky holandský řízek - to je smažené mleté maso se strouhaným sýrem 🧀+🔪. Řízek jsme jedli s bramborem nebo ještě častěji s bramborovou kaší. Bramborová kaše byla taková naše specialita. Jedla se v naší rodině velmi často a když k nám do rodiny začal jezdit můj manžel, v té době přítel, vždycky říkal, že naše bramborová kaše je nejlepší, jakou kdy jedl. S bramborovou kaší maminka dělala někdy také sekanou. Sekaná je mleté maso pečené v troubě.

Dalším častým jídlem mého dětství byly francouzské brambory 🥘, které jsem měla moc ráda. To jsou brambory z trouby, zapečené se salámem, vajíčkem a mlékem. Typicky k nim jíme také kyselou okurku.

V naší rodině se hodně jedlo maso. Součástí omáček bylo nejčastěji hovězí maso 🐄, ale často jsme měli taky vepřové 🐖 nebo kuřecí 🐤. Ryby tak moc časté nebyly, jenom smažený kapr na Vánoce 🎄. Babička s dědou chovali (měli) zvířata na maso, a tak jsme u nich někdy měli k obědu i husu, kachnu 🦆 nebo králíka 🐇. Králíka jsem už od dětství nejedla, protože jsem si s nimi chodila vždycky hrát a pak jsem byla smutná, když děda králíka zabil a babička uvařila k obědu.

Co jsem měla od babičky jako malá ale moc ráda, byl španělský ptáček. Je to další česká omáčka. Ve skutečnosti to žádný ptáček 🐦není. Je to hovězí maso, které je jako rolka a uvnitř je vajíčko, salám a kyselá okurka. Jako malá jsem říkala, že je uvnitř "překvapení". Srolované maso jsem vždycky otevřela a nejdřív snědla to, co bylo uvnitř. To mě bavilo, a proto jsem se na tohle jídlo vždycky moc těšila. Podobná omáčka jako španělský ptáček je taky znojemská omáčka. Má podobnou chuť a ingredience, ale maso není ve formě rolky, ale jako plátek 🥩 a "překvapení" není schované, ale je nakrájené 🔪 přímo v omáčce.

Jako malá jsem k obědu měla ráda i sladká jídla. Nejčastěji nám maminka dělala tvarohové knedlíky s ovocem. Moje oblíbené byly meruňkové 🍑 a švestkové, ale jahodové 🍓 byly taky docela fajn.

Důležitou částí každého oběda byly také polévky. V některých zemích je běžné jíst k obědu předkrm (= malé jídlo) a potom hlavní chod (= hlavní jídlo). V Česku je to polévka a potom hlavní jídlo. Polévky můžou být vývarové - to je prostě "voda" a v ní plavou další ingredience, nebo zahuštěné - to jsou polévky, které mají hustou konzistenci, protože je v nich mouka nebo smetana. Já jsem měla vždycky radši zahuštěné polévky a maminka i babička je vařily dost často. Moje oblíbené byly květáková, bramborová, houbová, čočková nebo taky zelnačka.

S manželem polévky teď už téměř vůbec nevaříme. Nechceme trávit v kuchyni tolik času a myslíme si, že jedno jídlo stačí, ale generace mé babičky a maminky polévky vařily (a stále vaří) s každým jídlem. Když jsem byla malá, dělala moje babička někdy i domácí nudle do polévky.

Polévky byly taky dobré, když jsme byli nemocní. Například na nachlazení 🥶, když jsme měli rýmu 🤧nebo chřipku 🌡️, tak nám maminka uvařila česnečku. To je silná polévka s bramborem a česnekem. Já jsem ji nikdy moc ráda neměla, ale když má člověk chřipku, tak opravdu pomáhá.

Když jsme měli střevní problémy 🤢 a bolelo nás břicho, uvařila nám maminka zase vývar s mrkví a rýží.

Taky se u nás v rodině pravidelně peklo. Dělaly se typické české buchty, bábovky a na narozeniny nám obě babičky pekly i dorty.

Myslím, že české ženy byly dřív velmi dobré kuchařky 👩‍🍳. Možná to bylo proto, že byly tak dlouho doma na mateřské dovolené - jak už víš z minulé epizody - někdy i sedm let.

Dnes ale ženy tráví víc času v práci a mají víc peněz a možností si všechno koupit, a tak se tradice české kuchyně z domácností pomalu vytrácí (=ztrácí).

U nás vaří aktuálně častěji manžel než já, ale ani jeden z nás nejíme maso a tradiční česká jídla nevaříme doma vůbec. Přednost dáváme asijské kuchyni, polévky vaříme jenom výjimečně (=extrémně málo) a místo pečení si radši zajdeme na dortík do kavárny nebo zajedeme na návštěvu k mamce, která pořád vaří a peče výborně.

Tak to je z dnešní epizody vše.

❓ A jaké jídlo si pamatuješ z dětství ty?

Můžeš mi napsat komentář dole pod transkriptem na mých stránkách cestinasveronikou.cz.

Na webu mě můžeš taky kontaktovat a napsat odpověď e-mailem. A také se tam můžeš přihlásit k mému newsletteru, který posílám jednou za dva týdny a najdeš v něm podobný příběh z mého života, plus konkrétní tipy na autentickou češtinu. Newsletter je zdarma a pomůže ti být v pravidelném kontaktu s češtinou, které budeš rozumět.

Tak ať je čeština tvojí radostí a ne starostí!

Měj se krásně! Ahoj!

Text této epizody i s fotkami najdeš také na mém blogu.