V této epizodě podcastu Čeština s Veronikou mluvím o české maturitě a jaké to bylo, když jsem ji dělala já. Dozvíš se, co to je MATURITA a jaké další akce a tradice jsou s ní v České republice spojené.

Transkript:

Ahoj, tady Veronika - motivační lektorka češtiny!

Zdravím tě u další epizody podcastu Čeština s Veronikou. Chceš si zlepšovat češtinu s autentickými příběhy ze života motivační lektorky? Tak to je Čeština s Veronikou přesně pro tebe!

Dneska ti budu vyprávět o české maturitě.

Transkript a důležitá slova k této epizodě najdeš na mém webu happyowl.cz. 

Budu moc ráda, když dáš epizodě like nebo napíšeš komentář!

Ale teď už si pojď poslechnout dnešní epizodu.

Česká maturita

Často vzpomínám, jak jsem dělala na konci střední školy maturitu. Maturita je taková "velká" zkouška. Někdy se jí také říká "zkouška dospělosti". Je to spíš metafora než reálný fakt, protože maturitu obvykle děláme v devatenácti, ale dospělost začíná v České republice v osmnácti, takže oficiálně dospělí jsme už rok před maturitou.
Ale maturitou končíme střední školu a když pak nejdeme na vejšku (univerzitu), tak si obvykle hledáme práci a začínáme pracovní "dospělý" život, proto někdo říká maturitě "zkouška dospělosti".

A co to přesně je?
Nevím, jak vypadá maturita aktuálně, ale řeknu ti, jaké to bylo, když jsem dělala maturitu já. 

Já jsem chodila na gympl a maturitu jsme dělali ze čtyř předmětů - češtiny a angličtiny (nebo němčiny) a dva předměty jsme si museli vybrat. Já jsem si vybrala španělštinu a společenské vědy (to byla kombinace sociologie, psychologie, ekonomie a filozofie).

A jak to probíhalo?
Ve čtvrtém, to znamená posledním, ročníku střední školy jsme se na maturitu intenzivně připravovali. V češtině a angličtině jsme pořád psali testy, ve kterých se opakovalo všechno, co jsme se naučili za celou střední školu. Bylo toho docela dost.

Na angličtině jsme taky často pracovali se sluchátky v audio učebně a na každou hodinu jsme si museli připravit jedno maturitní téma a o tom jsme pak do sluchátek všichni mluvili. To bylo dost nekomfortní. Téma mohlo být například LONDÝN, MOJE MĚSTO, MOJE KONÍČKY, ČESKÁ KULTURA... Učitelka měla taky sluchátka a mohla nás individuálně poslouchat, takže jsme museli opravdu mluvit celou dobu.

Témat bylo pro každý předmět 25 nebo 30 a u maturity jsme si pak jedno vylosovali a mluvili o něm před komisí (bylo tam asi 6 učitelů a přijeli i z jiných škol, takže jsme všechny neznali).

Maturitní zkouška z češtiny měla dokonce tři části - esej na konkrétní téma, otázky o gramatice a otázky z literatury (české i světové). Esej jsme psali, ale další části maturity byly ústní (= mluvili jsme) před komisí.

Všechna témata byla napsaná na malých papírech, ale neviděli jsme, co tam je (text byl dole) a museli jsme si je vylosovat. A pak jsme o každém museli mluvit minimálně 15 minut.
To všechno bylo v jeden týden, ale pro každého individuálně v jeden den. Bylo nás hodně, a tak jsme museli čekat, až na nás přijde řada.
Byl to velký stres, protože byly "lepší" otázky a "horší" otázky, ale nevěděli jsme, jakou si vylosujeme.

Pro mě to nebylo extrémně těžké, protože jsem neměla velký problém s nervozitou a věděla jsem, že si odpovědi na všechny otázky pamatuju (hodně mi pomohla moje fotografická paměť), ale vím, že někteří spolužáci, co měli celou střední školu dobré výsledky (známky), ale měli problém s nervozitou, zkoušku neudělali a museli ji opakovat.

Součástí maturity a konce střední školy jsou také další zajímavé akce.

Už na začátku posledního (čtvrtého) ročníku střední školy je akce, která se jmenuje STUŽKOVÁK (stužkovací večírek). Je to od slova STUŽKA 🎗️, protože na té akci každý MATURANT – student, který bude dělat maturitu, dostane na tričko od třídní učitelky STUŽKU s nějakým maturitním mottem. Obvykle je to něco vtipného. Akce je často v hospodě. Stužky pak nosíme celý rok až do maturity. Většinou je máme na školním batohu, aby byly dobře vidět. Je to takový symbol, že jsme  MATURANTI.
Dobře si pamatuju, jaké motto jsme měli napsané na naší maturitní stužce.
Bylo tam: "Do školy jsme nechodili, ale k maturitě přijdem."

Jestli žiješ v České republice, tak možná ve městě občas vidíš tabla. Tablo je taková nástěnka (tabule) s fotkami mladých lidí. Jsou to fotky maturantů z jejich posledního společného ročníku. Je to jeden
z dalších symbolů konce střední školy.

Další typickou akcí je MATURITNÍ PLES. Je to velká akce, kterou organizujou studenti na začátku roku – obvykle v lednu, únoru nebo březnu. Musí domluvit (zorganizovat), kde to bude, jaká tam bude hudba, jaký bude program a taky často musejí sehnat sponzory. To je docela dost práce, ale škola a učitelé často pomáhají. Na maturitní ples pak studenti pozvou své rodiny a všichni spolu tancujou a pijou alkohol. Součástí plesu je i tombola.

Dalším zajímavým dnem je pro maturanty POSLEDNÍ ZVONĚNÍ. To je obvykle jejich poslední den školy před svatým týdnem. Je to den, kdy se ve škole maturanti už nic neučí, ale oblečou si vtipné kostýmy a potom v nich chodí po městě a lidé jim dávají peníze, za které si potom můžou zorganizovat maturitní večírek.
Takže až příště na jaře potkáš v českých ulicích mladé lidi v šílených kostýmech a budou po tobě chtít peníze, tak už budeš vědět, že to nejsou jenom "šílenci", ale středoškoláci, kteří se připravujou na maturitu.

Následující týden po POSLEDNÍM ZVONĚNÍ je SVAŤÁK (svatý týden). To je týden "volna" před maturitou, kdy se maturanti můžou ještě na poslední chvíli učit. Někdo to opravdu dělá a někdo radši popíjí s kamarády v hospodě, takže to pak vlastně "svatý" týden vůbec není.

No a pak už je MATURITA a kdo ji udělá, dostane na konci školního roku maturitní vysvědčení (certifikát), které potom ukazuje zaměstnavateli, když nastupuje do práce.
Poslední maturitní akcí je maturitní večírek (párty), který je obvykle v hospodě a většina lidí se tam dost opije, protože je to přece "oslava maturity" – slavíme, že už máme maturitu za sebou a můžeme začít novou etapu života.

A to je z dnešní epizody podcastu Čeština s Veronikou všechno. Jestli chceš podobné historky z mého života i číst, tak se můžeš přihlásit také k mému newsletteru. Newsletter posílám jednou za dva týdny a najdeš v něm zajímavý příběh ze života Češky, ale i praktické tipy na autentickou češtinu a spokojenější život. Newsletter je pro tebe zdarma a můžeš se k němu přihlásit na mých stránkách happyowl.cz

Tak ať je čeština tvojí radostí a ne starostí!

Měj se krásně! Ahoj!