Ahoj, tady Veronika - motivační lektorka češtiny!
Z minulých epizod podcastu Čeština s Veronikou už víš, jak jsem se učila anglicky a španělsky. Jako dospělá jsem se naučila taky italsky. A o tom, jak jsem se italsky učila, ti chci vyprávět v této třetí epizodě. Bylo to totiž úplně jiné, než když jsem se učila anglicky a španělsky.
Připomínám, že transkript a důležitá slova k této epizodě najdeš na mém webu happyowl.cz.
Tak a teď už můžeme začít.
Italsky jsem se začala učit až na univerzitě, když mi bylo asi dvacet.
Když jsem byla malá, jezdili jsme s rodiči každé léto do Itálie k moři. Takže jsem poprvé slyšela italštinu, když mi bylo asi deset. A moc se mi líbila! Od té doby jsem chtěla italštinu studovat, ale v České republice to v té době nebyl moc populární jazyk a nebylo moc kurzů italštiny. Italsky jsem se začala učit až na univerzitě.
Lekce italštiny na univerzitě byly s českou učitelkou, která ale uměla italsky výborně! Měla i italský přízvuk a studovat s ní bylo úplně jiné než studovat na základní nebo střední škole.
Na lekcích nás bylo asi šest, takže to pro mě bylo poprvé, kdy jsem studovala jazyk v malé skupině. Taky jsme měli dobrou učebnici pro samouky a mohla jsem spoustu věcí dělat sama doma. Gramatika byla v učebnici vysvětlená česky, takže jsem dobře rozuměla a taky byl v učebnici klíč ke cvičením.
To znamená, že jsem mohla dělat gramatické aktivity sama doma a pak si zkontrolovat, jestli je to dobře. V lekcích jsme hodně mluvili a i když jsem měla italštinu jenom jednou týdně 90 minut, bylo to docela intenzivní.
Nejvíc mi ale pomohlo, že jsem byla opravdu hodně motivovaná. A taky jsem měla každý den přístup k internetu! Mohla jsem poslouchat Italy na youtube a mít tak kontakt s reálnou italštinou. Bydlela jsem v té době na koleji, to je ubytování pro studenty univerzity, a neměla jsem pokoj sama pro sebe. Vždycky, když jsem ale byla na pokoji sama, četla jsem si nahlas italské texty. A to mi moc pomáhalo.
A samozřejmě jsem jako každý vysokoškolák koukala na seriály. Díky internetu jsem se mohla dívat na seriály v italštině s českými titulky.
V Itálii jsem do té doby nikdy nebydlela, jenom jsem tam jezdila na dovolenou, ale na univerzitě jsem potkávala studenty z jiných zemí a někdy i Italy. To bylo super, protože jsem mohla mluvit italsky s rodilými mluvčími. A protože to bylo často u piva v hospodě, nebyla jsem ani moc nervózní. Zjistila jsem, že to funguje a začala jsem si víc věřit.
Když jsem univerzitu dokončila, neměla jsem moc možností mluvit italsky. Asi pět let jsem italštinu nepoužila. Pořád jsem italsky dobře rozuměla, ale už jsem italsky nedokázala mluvit. Neuměla jsem říct ani jednoduché věty. A pak jsem začala pracovat v italské firmě a chtěla jsem zase začít dobře mluvit. Poprvé jsem vyzkoušela online lekce s rodilým mluvčím. Lektorku jsem si sama našla na internetu. Zkoušela jsem víc lektorů a začala jsem mít pravidelné lekce s lektorkou, která mi byla nejvíc sympatická.
Díky konverzačním online lekcím, youtube, seriálům a podcastům, které v italštině poslouchám, jsem si italštinu hodně zlepšila. Naučila jsem se hodně slov a mluvit prakticky o čemkoliv. A moc jsem si chtěla vyzkoušet, jaké to je bydlet v Itálii a slyšet každý den reálnou italštinu na ulici a v obchodech.
A tak jsme se s manželem minulý rok na tři měsíce přestěhovali na jih Itálie. Chtěla jsem se do Itálie jazykově dobře připravit, a tak jsem celé léto před cestou měla lekce italštiny dvakrát týdně a s lektorkou jsme trénovaly praktické konverzační situace, které jsem v Itálii potom potřebovala - například nakupování v obchodech, objednání jídla a pití v restauraci, komunikaci s majitelkou bytu, komunikaci na italském úřadě a další praktické situace.
Taky jsem přečetla několik knížek v italštině a každý večer se dívala na seriál, který mě bavil a díky kterému jsem začala rozumět i hovorové italštině. To všechno mi moc pomohlo.
A jaká pak byla realita, když jsme do Itálie přijeli?
O tom ti budu vyprávět zase příště…
Ale než se spolu pro dnešek rozloučíme, tak budu pokračovat v tématu z konce minulých epizod, a to je české školství. Na konci minulých epizod už jsem ti vyprávěla o české základní škole a české střední škole. Teď chci téma českého školství uzavřít povídáním o českých univerzitách.
Univerzity v ČR
Po střední škole, která končí maturitní zkouškou (MATURITOU), se můžeš přihlásit na vysokou školu nebo univerzitu. Každé větší město v České republice má nějakou univerzitu, ale tři nejznámější české univerzity jsou: Karlova univerzita v Praze, Masarykova univerzita v Brně a Univerzita Palackého v Olomouci.
Na každou univerzitu musíš dělat přijímačky, to je vstupní test nebo zkouška. Univerzity mají obvykle bakalářský a magisterský program. Bakalářský program je na tři roky. Na konci každého semestru je zkouškové období, kdy dělají studenti zkoušky. Na konci programu je pak velká státní zkouška (STÁTNICE). Když studenti udělají státnice, dostanou diplom s titulem BAKALÁŘ (=Bc.) a můžou pokračovat v magisterském programu. To znamená, že studují další dva roky a na konci dělají znovu státnice. Titul, který získají v magisterském programu, se jmenuje MAGISTR (=Mgr.) pro humanitní obory nebo INŽENÝR (=Ing.) pro technické obory. Kdo chce, může ještě pokračovat na doktorském studiu a získat titul DOKTOR (=Ph.D.).
Kromě zkoušek, píšou studenti na vysoké škole taky často seminární práce. Na konci bakalářského programu píšou BAKALÁŘSKOU PRÁCI, na konci magisterského programu DIPLOMOVOU PRÁCI a na konci doktorského programu DIZERTAČNÍ PRÁCI. Ty můžou mít třeba i sto stran a jejich základem je nějaký výzkum (investigace).
Tak a to už je ode mě dneska všechno.
Jestli se ti epizoda líbila a chceš se učit česká slova a fráze v reálném kontextu, tak se ti bude určitě líbit i můj newsletter. Newsletter posílám jednou za dva týdny a najdeš v něm zajímavý příběh ze života Češky, ale i praktické tipy na autentickou češtinu. Newsletter je pro tebe zdarma a můžeš se k němu přihlásit na mých stránkách happyowl.cz
Tak ať je čeština tvojí radostí a ne starostí!
Měj se krásně! Ahoj!
