Z deníku Jessiky Brown

Kdo jsem?

Jmenuju se Jessica Brown, je mi 30 let a už čtyři roky bydlím v České republice. Jsem Američanka - původně z Oregonu, státu na severozápadě USA.

A proč tohle píšu?

Vždycky jsem psala nějaký deník, protože ráda píšu a myslím si, že je to dobrá metoda, jak dostat myšlenky z hlavy na papír. Když píšu deník před spaním, líp pak spím. Tohle je ale poprvé, kdy píšu deník veřejně.

Když jsem začala bydlet v České republice, bylo to pro mě dost těžké. Nemluvila jsem česky, neměla jsem v Praze, kde bydlím, žádné kamarády a cítila jsem se dost sama. Být v Evropě byl vždycky můj sen, takže jsem byla šťastná, že můžu být v Praze, ale taky jsem věděla, že to nebude jednoduché.

Teď už česky mluvím docela dobře a mám v Praze hodně kamarádů. Taky mám dobrou práci a všechno je teď jednodušší. Ale vím, že je v České republice taky hodně lidí, co česky dobře ještě nemluví a cítí se sami, tak jako já první rok nebo dva. A proto doufám, že můj příběh pomůže dalším lidem, kteří se učí česky a bude je snad i motivovat a inspirovat.

Chceš číst české texty, poslouchat české podcasty a dívat se na česká videa, ale nevíš, kde najít adaptaci pro tvou úroveň češtiny?

Proč Česká republika?

Bylo to asi týden po mých 25. (dvacátých pátých) narozeninách. Pořád jsem ještě bydlela v domě svých rodičů. Bydlel tam i můj starší bratr, který nebyl ale skoro nikdy doma. Vždycky jsem moc chtěla studovat na univerzitě - literaturu nebo psychologii. Nejbližší univerzita byla ale v Portlandu a to bylo od nás docela daleko. Studovat v Portlandu bylo taky moc drahé a moje rodina si myslela, že bude lepší, když budu pracovat a brzy budu mít svůj vlastní dům a rodinu.

No jo, ale já nevěděla, jakou práci chci dělat. Bavila mě anglická literatura a psychologie, ale nemohla jsem být ani učitelka ani psycholožka, když jsem neměla univerzitní diplom. A tak jsem šla pracovat do firmy, kde pracovala i moje maminka jako sekretářka. Dělala jsem administrativní práci, ale vůbec mě to nebavilo. Maminka ale říkala, že mám být ráda, že mám práci a pojištění, to spousta mých kamarádů vůbec neměla.

Když jsem se maminky ptala, jestli má svou práci ráda a dává jí smysl, vždycky odpověděla: “Není důležitý, jestli máš svou práci ráda, důležitý je, že dostáváš plat a máš peníze na to, co potřebuješ.” Já jsem s tím ale nesouhlasila. Nechtěla jsem celý život dělat něco, co nechci a každý den chodit z práce unavená a těšit se na víkend jako moji rodiče. Chtěla jsem pro sebe jiný život.

A pak se to stalo! Zavolala mi moje nejlepší kamarádka Laura a řekla mi, že se mnou musí co nejdřív mluvit! Vypadalo to, že mi potřebuje říct něco důležitého. Setkaly jsme se ještě ten den a Laura se mě zeptala, jestli s ní nechci letět do Evropy. Nejdřív jsem tomu nerozuměla. Laura taky chodila do práce, kterou neměla ráda a stejně jako já se chtěla vždycky podívat do Evropy. Byl to takový náš sen, ale nemyslela jsem si, že to bude někdy moje realita. “A jak to jako uděláme?” zeptala jsem se Laury.

Laura už měla všechny informace. Začala mně vysvětlovat, že uprostřed Evropy leží stát, který se jmenuje Česká republika. Jejím hlavním městem je Praha a přesně tam hledali americké lektory angličtiny do nové jazykové školy. Nemusely jsme mít ani žádný diplom. Stačilo vyplnit registrační formulář a čekat na online interview. Pro své americké učitele škola zařizovala víza i ubytování. Nevěřila jsem, že by nás mohli přijmout a ani jsem nic nevěděla o České republice, ale měla jsem pocit, že to musím zkusit. Ještě ten den jsme s Laurou obě vyplnily registrační formulář a čekaly, co bude dál…

SLOVÍČKA:

JAK PRACOVAT S TEXTEM:

Přečti si text ještě jednou a pak zkus podle grafiky říct celý příběh.

Otázky:

• Odkud je Jessica?
• Proč píše deník?
• Kam chtěla vždycky jet?
• Studovala to, co chtěla studovat?
• Jaký byl její život, když jí bylo 25 let?
• Proč se s ní chtěla sejít kamarádka Laura?
• O jaké práci jí Laura říkala?